Kabelky - kde se vlastně vzaly?

    Kabelky jako pojem jsou známy od poloviny devatenáctého století, kdy cestovní zavazadla všeobecně procházela razantními změnami poté, co se výrobci těchto zavazadel začali zaměřovat i na zákazníky, či v našem případě spíše zákaznice, které nepotřebovaly rozměrná zavazadla na cesty kočárem, či na koni, ale vyžadovaly praktické řešení náhrady kapes u sukní toliko postrádaných, aby mohly mít veškeré potřebné a nezbytné věci vždy při sobě. Jaká však byla cesta od jednoduchých brašen ze starověku po moderní kabelky? to se dovíme v následujícím článku.

Od chvíle, kdy měli lidé potřebu přenášet nejrůznější předměty, cennosti, či věci potřebné k přežití si začali vyrábět nejrůznější vaky, brašny a koše vyráběné z kůží, proutí, listů a dalších materiálů, které byly dostupné, aniž by se musely nějak složitěji opracovávat a byly použitelné téměř okamžitě. Takový kmenový šaman by jistě bez různých váčků na všemožné bylinky a kořínky moc nepochodil.

První doložitelné dochované záznamy však ukazují na používání těchto předchůdců moderní kabelky ve starém Egyptě. Na nalezených hieroflyfech jsou znázorněny nikoli ženy, ale muži s váčky u pasu, jež jsou nejpravděpodobněji předchůdci peněženky, jak jí známe dnes. Není pak s podivem, že jedna s prvních zmínek o peněžence je zapsána již v bibli. Kam jinam by si uložil Jidáš svých třicet stříbrných, které dostal od Kaifáše za informace, které vedli k nejvýznamnějšímu a v podstatě stěžejnímu zatčení v dějinách křesťanství.

Posuňme se však do doby nedávnější. Ve 14.-15. století byl nedílnou součástí oděvu jak mužů tak žen pásek, na kterém byly nošeny nejrůznější váčky a předměty, jelikož kapsy jako takové se objevily až o několik set let později. Už v této době se lišily váčky u mužů a u žen. Zatímco muži využívali strožších vaků, vedle kterých nechyběla na opasku dýka a růženec, ženy z vyšších kruhů dávali přednost bohatě zdobeným váčkům, ve kterých nosily vedle praktických předmětů nejrůznější aromatické byliny a rostliny, kupříkladu pomerančovou kůru, či sušené okvětní plátky růží. Tyto bohatě zdobené a vyšívané váčky a taštičky dávali ženichové svým nastavajícím. Toto byl jeden z nejběžnějších dárků, které směli v té době vdávající se ženy přijmout. Na těchto předchůdcích moderní kabelky byl mnohdy vyobrazen milostný příběh. Už v té době byli tito předchůdci kabelky a peněženky rozděleni podle svého účelu. Kupříkladu Aumoniere byl francouzský kožený váček sloužící pro ukládání drobných mincí a almužen, jako bourse byly označovány taštičky na toaletní potřeby, dnes známe jako etue a za zmínku jistě stojí též filec, což bylo v našich zemích označení pro cestovní kožený a okovaný měšec. Samozřejmě i zde byly patrné rozdíly mezi výše postavenými občany a šlechtou a mezi prostými lidmi, ti požívali obyčejné, zato však daleko praktičtější pytle a vaky a proutěné koše a nůše.

V šestnáctém a sedmnáctém století se do módy dostaly až příliš široké sukně, díky čemuž ztratily váčky na opasku význam, jelikož se ve velkém množství použité látky snadno ztratily. Váčky a peněženky se tedy u žen přesunuli pod tyto sukně. Na pánských oděvech se též objevují kapsy jak je známe dnes a získavají si, díky své praktičnosti velikou popularitu. Není žádnou neznámou, že v té době se mezi šlechtici na hygienu příliš nedbalo, proto se u dvora ještě více rozšířily ozdobné váčky, ve kterých šlechtici nosily různé voňavé bylinky, nejčastěji levanduli a nejrůznější koření. nebo parfémované bavlněné smotky.
V této době se také rozšířili mezi cestovateli a rolníky velké kožené, či látkové brašny, které se nosily přes rameno, a které měli čistě praktické užití ať už na uložení potřebných věcí na cestování, tak kupříkladu na semena při osívání polí

V osmnáctém století na francouzském dvoře představila Jeanne Antoinette Poisson markýza de Pompadour první skutečnou předchůkyni kabelky. Tvar váčku byl sice zachován, ale místo u pasu byla tato bohatě zdobená "pompadurka" zavěšena na předloktí a byla vyráběna především z hedvábí. Dámy v ní nosily, stejně jako moderní ženy, osobní maličkosti a kosmetické drobnosti, ale i potřeby na vyšívání a háčkování do dámských kroužků. V Anglii se pro tyto kabelky vžil název indispensable (nepostradatelné), ale narozdíl od Francie v podstatě praktický účel nemají. Vždyť ty nejmenší se vešly do dlaně a v podstatě do nich nešlo nic uložit. Nicméně byli oblíbené zejména proto že si je dámy háčkovaly, pletly a vyšívali sami a mohli tedy porovnávat své umění.

V devatenáctém století se objevují první skutečné kožené kabelky, které se tvarem přibližují kabelkám jaké známe dnes. Velkou oblibu si získali především díky tomu, že se za uši daly pověsit na rukojeť deštníku a ženy tedy měly volnější ruce. V roce 1860 založil v Paříži Louis Vuitton první firmu, která se specializovala na výrobu kufrů a cestovních brašen, ale postupně začíná vyrábět i kabelky, které sice stále nejsou samozřejmostí, ale posmalu se čím dál víc mezi ženami rozšiřují a získávají konkrétní možnosti využítí na nejrůznější věci a pro konkrétní příležitosti. Kabelky se pro všechny ženy, nezávysle na jejich postavení začínají dělit na společenské a na kabelky pro každodenní použití. Začínajín se rovněž vyrábět kabelky speciálně určené na nejrůznější předměty, ať je to vějíř, či toaletní potřeby.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se již vyrábějí klasické kabelky jak je známe dnes a pro ženy se stávají nejdůžetitějším módním doplňkem. Firem, které se výrobou kabelek zabývají je již velké množství a není neobviklé že každá žena má více kabelek pro různé příležitosti. Během dvacátého století vzniklo množství různých druhů kabelek a téměř každé desetiletí získávali kabelky svůj specifický tvar. A jaké že to tvary byly? o tom si povíme příště :)